Hned po ranních modlitbách se nasouká do kabiny žlutého stroje a nastartuje motor. Chvíli ho nechá, ať se ve volnoběhu zahřeje, a pak se pustí do díla. Z hromady nabere štěrk do lžíce, zvedne ji a její obsah vysype do kovové nádoby, kterou mobilní jeřáb přenese přes rozestavěnou obytnou budovu a položí v místě, kde vzniká chodník rajské zahrady. Joystickem uděluje pohyb ocelové lžíci a postupně ukusuje z haldy další a další porce kamení, tu a tam začistí zem, naloží další várku a pak zas zacouvá a čeká, než se rameno jeřábu vrátí zpátky. Jen stěží lze odhadovat, zda s pohledem upřeným na nebe uvažuje o nejbližších krocích spojených s ovládáním nakladače nebo se dívá do vzdálené budoucnosti.

„Jak vidíte, pořád je tu co dělat," říká s úsměvem, když se o pár minut později procházíme po pozemku řádu Bosých karmelitek v Drastech. Budoucí klášter se nachází nedaleko Klecan, kam se společenství odstěhovalo z pražských Hradčan. „Byli tam turisté, neměly jsme tam zahradu ani prostor pro tichý odpočinek," popisuje sestra Terezka, co řád z centra rušného města zaválo za jeho hranice. Karmelitky si původně představovaly, že klášter postaví na zelené louce, ale vzhledem k cenám realit a rozebraným pozemkům se to ukázalo jako nemožné. Proto se rozhodly koupit, opravit a přestavět původní zemědělskou usedlost.

{{karta-formular}}

Zchátralý objekt koupily v roce 2018. Nedlouho poté se pustily do rekonstrukce stávajících budov, ale samotný klášter na svou výstavbu musel vzhledem ke stavebnímu řízení a archeologickým vykopávkám počkat až do podzimu 2021, kdy se celé Česko potýkalo s komplikacemi spojenými s bojem proti pandemii covidu-19.

"Horkou chvilku jsem zažila jednou, když jsem vozila pařezy na oheň a o jeden jsem za jízdy klopýtla."

Návrh vypracovali architekti manželé Iblovi z pražského ateliéru AV19. Mezi stávající hospodářské a obytné budovy areálu, které se též rekonstruují, zasadili novou kvadraturu kláštera s kaplí zasvěcenou zakladatelce řádu sv. Terezii z Avily.

Realizaci provádějí stavební firmy za aktivní podpory všech řádových sester, které se naučily využívat moderní stroje od křovinořezů až po smykem řízený nakladač. Klášteru jej dlouhodobě zapůjčil Petr Novotný, majitel stavební firmy PN Stav se sídlem v Klecanech. Říká, že není důvod, aby stroj zahálel, když ho ve firmě zrovna nepotřebuje, a věří, že v Drastech slouží dobré věci. Sestru Terezku za řízením nakladače chválí a netají se tím, že by spočítal hodně strojníků, které by strčila do kapsy. V rámci spolupráce s jeřábem přemisťuje štěrk do budoucí rajské zahrady kláštera.

Ona sama na ovládání hbitého pomocníka nevidí nic těžkého. „Horkou chvilku jsem zažila jednou, když jsem vozila pařezy na oheň a o jeden jsem za jízdy klopýtla, div jsem se nepřekotila. Jako blesk mi hlavou prolétla pochybnost, co přesně udělat, abych se zapřela o lžíci a zas se zvedla na všechna čtyři kola, ale stroj jen zapípal a postavil se sám," popisuje sestra Terezka, která již za řízením stavebních strojů „nalétala" víc jak tři sta hodin. Podobně jako její sestry, využívá i ona výjimku udělenou na dobu stavby. Bosé karmelitky jsou za normálních okolností uzavřené v klauzuře kláštera, kde se věnují duchovnímu životu a modlitbám ve spojení s každodenními činnostmi, jako je výroba keramiky, barvení hedvábí, zdobení svíček nebo vyšívání. Sestry své produkty běžně prodávají v klášterním obchodě, a vylepšují tak stav řádové pokladny, ale na veřejnost vycházejí jen zřídka.

"Vnímám to jako zázrak a moc dobře si uvědomuji, že to není jen naše dílo, ale dílo nás všech."

Nyní je všechno jinak. Oděné v pracovních hábitech se starají, aby práce nestála. Spolu se stavebním dozorem dohlížejí na realizaci všech složek budoucího komplexu. V první fázi prošel rekonstrukcí panský dům, který všem devíti sestrám stávajícího společenství slouží jako přístřeší. Hotový je i nájemní bytový dům přebudovaný z bývalé konírny a hospodářského přístavku. Nyní se všechno točí kolem hlavní budovy kláštera s arkádami a kolem kaple se štíhlou, osmadvacet metrů vysokou zvonicí.

Architekt Michal Ibl z pražského studia AV19 popisuje, že v řešení celku je ukryta symbolika ze života reformátorky řádu sv. Terezie z Avily. Zatímco kaple se svými oblými tvary a obložením z červených cihel symbolizuje její srdce, štíhlá zvonice odkazuje na šíp poznání nebo též hořící kopí, kterým Tereziino srdce probodl anděl. Architekt připomíná, že po trapistickém Novém Dvoře a Poličanech jsou Drasty třetím nově postaveným klášterem v české krajině za několik desetiletí.

Stále platí, že zde každou pomoc vítají. Řád Bosých karmelitek financuje stavbu z vlastních zdrojů i z mnoha darů od veřejnosti. Také jí bude v budoucnosti sloužit. Budovy pro hosty by měly poskytnout útočiště těm, kdo pocítí potřebu uniknout venkovnímu shonu a uchýlit se do ústraní.

Klášter by měl být hotov v prvních měsících roku 2024. Sestry pak ještě čeká řada dokončovacích prací v celém areálu. Až vše dokončí, což bude asi tak za rok či dva, sestry se opět uzavřou do klášterních zdí, odloučí od veřejnosti a vrátí se zpět ke svému tichému životu zasvěcenému víře.

„Vnímám to jako zázrak a moc dobře si uvědomuji, že to není jen naše dílo, ale dílo nás všech. Bez našich pomocníků bychom nebyli tam, kde dneska jsme. Jsme vděční všem, kdo k nám přicházejí, pomáhají nám nebo nás finančně podporují," říká sestra Terezka krátce před tím, než se rozloučíme. Pak si zas vyleze na radlici a skočí zpátky do stroje. Dneska ještě zdaleka nekončí.