Dostavba posledního úseku dálnice D11 mezi Trutnovem a státní hranicí s Polskem patří k největším dopravním projektům současnosti. Po dokončení vznikne souvislé dálniční spojení mezi Prahou, východními Čechami a polskou rychlostní silnicí S3, která vede přes Dolní Slezsko až k baltským přístavům. Tohle není jako stavět dálnici kolem placatého Hradce. V těžko přístupných místech by žádná kolová technika neobstála, a proto stavařům pomáhá Morooka – japonská odpověď na jízdu brutálním bahnem.

Z Prahy až na Balt

Myšlenka na rychlé silniční spojení mezi Prahou a východní částí České republiky vznikla už ve 30. letech 20. století, kdy se v tehdejším Československu začaly plánovat první moderní dálniční tahy. Po druhé světové válce se k projektu vrátili dopravní plánovači v 60. letech, kdy byl schválen koncept dálnice spojující Prahu s Hradcem Králové a dále směrem k polské hranici. Samotná výstavba však postupovala velmi pomalu. První úsek mezi Prahou a Poděbrady byl otevřen až v roce 1984. Po roce 1989 se stavba opět rozběhla, ale provázely ji majetkoprávní spory i změny v plánování trasy. Postupným prodlužováním se dálnice D11 dostala až k Hradci Králové a dnes pokračuje směrem k Jaroměři a dál k hranicím s Polskem, kde se má napojit na polskou dálniční síť. D11 tak představuje jeden z dlouhodobě budovaných dopravních projektů v České republice, jehož výstavba trvá několik desetiletí.

Holínky s sebou

„Pánové, připravte si holínky. Jo, a vemte si nějaké vysoké,“ varuje nás naše spojka z MI Roads, společnosti, která odpovídá za stavbu úseku dálnice mezi Trutnovem a polskou hranicí u Královce. Poslední část dálnice měří 21 kilometrů a její výstavba si říká o desítky velkých stavebních objektů od dálničních mostů přes tunely až po mimoúrovňové křižovatky.

U obce Libeč sjíždíme ze silnice a stoupáme lesní cestou. Po třech kilometrech se dostáváme na místo, odkud již vidíme to, za čím jsme přijeli: čtyři pásové dampry Morooka z flotily půjčovny strojů Zeppelin CZ. Že by tady běžná kolová technika neměla šanci, vidíme dříve, než se probijeme na místo srazu. Oba se svými rybářskými holinami zapadáme v hlubokém bahně živeném jarním táním. Navzájem si pomáháme vytahovat boty, které nám při každém kroku krade bezedná kaše. „Vítejte u nás,“ směje se strojník Martin Outlý během krátké přestávky v práci.

Popisuje, že krajina tady na sever od Trutnova je mimořádně členitá. Podhůří Krkonoš zde tvoří systém zalesněných hřbetů a hlubokých údolí, které musí dálnice překonat pomocí mostních konstrukcí a tunelů. Jednou z dominant je estakáda v oblasti Poříčí. Další velké mosty překlenují údolí říčky Ličná nebo hluboké terénní zářezy v oblasti Bernartic a Lampertic. Součástí stavby jsou mimo jiné dva dálniční tunely, které umožní trasu vést přirozeně terénem bez extrémních stoupání. Jsme právě tam, kde podle plánů vyústí jeden z nich.  

{{karta-formular}}

Na opačné straně kopce se už začalo s ražením, ale zatímco tam se do tunelu vjíždí z roviny, my jsme tady sevření mezi dvěma kopci. Po jarním tání je to tady jako na Woodstocku. Pohyb ztěžují dva zásadní faktory: prudké svahy a jílovitá půda.

Trakce jako víno

V místě, kde vyústí tunel, bagr s kladivem rozbíjí tvrdou skálu. Přebytečný materiál je třeba odvážet a jediný náklaďák, který zde nezapadne, je japonská Morooka. Mají tady rovnou čtyři v různých velikostech a tonážích. Zatímco dvě menší momentálně odpočívají, dvě větší neúnavně pendlují mezi nakládkou a vykládkou.

Morooka MST 200CR patří mezi největší pásové transportéry. Váží 24,7 tuny a na korbě uveze až 20 tun. Motor Caterpillar o výkonu zhruba 310 kW dává stroji stabilní rychlost 11 km/h. Není to moc, ale v těžkém terénu není třeba víc.

„Je to skvělá mašina, má perfektní průjezdnost i v nejhorším blátě a díky středové točně se otočí na pětikoruně. Korba s kabinou se může otáčet nezávisle na podvozku, takže není nutné se strojem manévrovat. Stačí otočit jen vrchní část, což šetří čas a minimalizuje poškození povrchu staveniště,“ říká Martin Outlý ze společnosti MI Roads, která se podílí na výstavbě posledního úseku dálnice D11 na našem území.

‍

‍

„Co je ale hlavní, dokáže pracovat i tady v extrémních podmínkách, kde by žádná kolová technika neměla šanci,“ dodává strojník. Pásy Morooce poskytují nejen bezkonkurenční trakci, ale také schopnost rovnat cesty. „I kdyby tudy kolové náklaďáky dokázaly projet, nechávaly by za sebou hluboké koleje, a tím pádem ničily cesty. Morooky za sebou nechávají rovnou, ujetou plochu a šetří firmě náklady i čas potřebný na údržbu cest,“ říká Martin Outlý a doplňuje, že je s ní spokojen. Jedinou výhradu měli strojníci k displeji umístěnému pod úrovní zorného pole. „Museli jsme pořád těkat očima nahoru a dolů, a tak nás napadlo displej přemístit výš. Teď už nemáme co vytknout.“

V místech, kde se nyní brodíme hlubokým bahnem, jednou povede krásná asfaltová dálnice. Až po ní pojedete, vzpomeňte si na žlutou armádu s pásy, bez níž by možná ani nevznikla.